Hudební koutek: The Flip Sides

Dnes bych rád probral další fenomén, který díky absenci fyzických nosičů téměř zmizel a podle mého je to škoda…zalovil jsem tedy na internetu a z různých zdrojů si pro Vás připravil speciál na téma….

„Béčka“

„Termíny „strana A“ a „strana B“ jsou odvozeny ze dvou stran gramofonových nahrávek, singlů nebo „épéček“ (EP) o rychlostech 45 a 78 otáček za minutu“.

Strana A obvykle obsahovala skladbu sloužící k propagačním účelům, do které umělec, nahrávací společnost nebo producent vkládali jistá očekávání, očekávání zaujetí široké veřejnosti touto skladbou např. skrze rádiovou prezentaci posluchačské obci formou časté rotace, čímž se z písně chtě-nechtě stal hit, neboť opakování je matka moudrosti a stokrát ohraná blbost se stává hitem… O tom jsme se zmiňovali v minulém speciálu a funguje to dodnes, stačí si naladit takovou Evropu 2…

Kdežto na straně B (v anglo-americké kultuře označovaná „flip-side“) byla druhotná nahrávka a ta má za sebou bohatou historii. Někteří umělci (Elvis Presley, The Beatles) vydávali „béčka“, která rozhodně žádnými béčky nebyly, ba naopak, šlo o stejně silné skladby jako na straně A, a staly se taktéž hity. Kapela Credence Clearwater Revival měla hity, obvykle neúmyslně, větší na stranách B svých singlů. Jiní na to šli zcela opačně. Např. slavný producent Phil Spector nesnášel „vycpávat“ strany B jakoukoli skladbou odvádějící pozornost od pečlivě vypiplané strany A, proto je zaplňoval „instrumentálkami“, aby nemohly někoho zmást a měl jistotu, že bude pozornost zaměřena na právě na kýžený hit.

Dnes se skladby přestěhovaly z nosičů (vinylové desky, cédéčka) do digitálních formátů, které nemají B-strany, avšak tento termín se stále používá k definici typu obsahu, ačkoli se dnes častěji používá označení „bonus track“, „unreleased“, „bonus“, „non-album“, „rare“, „exclusive“ apod., všechno pěkně za 0.99 $. 

Historie

V dávných dobách (na začátku dvacátého století) byly šelakové desetipalcové desky frčící na 78 otáček jednostranné. Do třicátých let se nevedly statistiky o prodeji (žebříčky) a do padesátých let rádia takřka nehrála nahranou hudbu z desek. V těchto dobách už existovaly strany A i B, ale na jejich pořadí nebyl kladen důraz, umístění na té či oné straně neříkalo nic o důležitosti té či oné skladby. V roce 1948 představila společnost Columbia Records dvanáctipalcový vinyl s označením „Long-play“ (LP), její konkurent RCA-Victor přišel o rok později se sedmipalcovými singly hrajícími na 45 otáčkách. Padesátá léta byla právě „zlatou érou“ singlů a nahrávací společnosti náhodně přiřazovaly jednotlivým skladbám pořadí na deskách, protože důležitější bylo specifické identifikační číslo každé skladby, skladba s nižším katalogovým číslem byla umístěna na straně A.

Jak šel čas způsob označování stran a skladeb se změnil. V raných šedesátých letech byly skladby na straně A těmi, které nahrávací společnosti chtěly nechat hrát rádii a trvalo to v podstatě do té doby, po kterou pětačtyřiceti-otáčkové singly dominovaly trhu. To se změnilo v roce 1968, když produkce dlouhohrajících alb ve Velké Británii poprvé předčila v prodejnosti jednotlivé singly. V raných sedmdesátých letech byly dvoustranné hity ojedinělé. Prodeje alb vzrostly a strana B singlu se stala stranou, kam se umisťovaly skladby, které se nevešly na album nebo nepasovaly rádiím, instrumentální verze nebo ty „horší“.

Význam „Béček“

Béčka vydaná na stejném nosiči jako singl nabízela zákazníkovi zboží v duchu znění reklamního sloganu „víc za jedny peníze“, proto se na druhé straně objevovaly také skladby typu „instrumental version“, „acapella“, „live“, „acoustic“, „remixed version", různé jazykové verze skladby, věci které nepasovaly do konceptu alba apod., o remixech jsme se zmiňovali v minulém speciálu. Také bývalo běžnou praxí, obzvlášť u delších, převážně funkových, soulových nebo „R&B“ písní rozdělit je na obě strany singlu (Part 1 a Part 2), např. James Brown na straně A uvedl píseň „Papa Got A Brand New Bag“ a na straně B umístil píseň „Say It Loud – I´m Black and I´m Proud“.  Typické bylo, že z „části 1“ se stal hit, kdežto „část 2“ byla jakýmsi jeho pokračováním…od doby, kdy za obě strany nosiče plynuly stejné poplatky, někteří skladatelé úmyslně poskytovali svoje skladby známým umělcům na stranu B singlu, což vešlo ve známost jako „flipside racket“ (raketa z druhé strany).

V ojedinělých případech se strana B stala populárnější než strana A. Stávalo se tak proto, že DJ’s ji preferovali a hráli namísto první strany. Např. skladba disco divy Glorie Gaynor „I Will Survive“ byla druhou stranou singlu „Substitute“, který dnes téměř nikdo nezná. Dalším příkladem je „Ruby Tuesday“ od The Rolling Stones, tato nádherná balada je „béčkem“ singlu „Let’s Spend the Night Together“, Rod Steward umístil svou „Maggie May“ na druhou stranu singlu „Reason To Believe“ a stejně si našla cestu do hitparád. A trhák kraje devadesátých let, „Ice Ice Baby“ (s ukradenou basovou linkou hitu „Under Pressure“ tandemu Queen/Bowie) je béčkem singlu „Play That Funky Music“. Ještě vzácněji se z obou stran singlu staly hity, nikoho nepřekvapí, že jde o The Beales a jejich singl z roku 1965 „We Can Work It Out“ / „Day Tripper“ nebo ještě známější „Strawberry Fields Forever“ / „Penny Lane“ z roku 1967.

Píseň „How Soon Is Now“ od Manchesterských the Smith byla původně extra skladbou na dvanáctipalcovém singlu „William, It Was Really Nothing“, ale zabodovala tak, že si vysloužila vyjít zvlášť na samostatném singlu stejně jako „Acquiesce“ od Oasis, která se objevila jako béčko singlu „Some Might Say“ apod.

Na některých reedicích singlů se na obou stranách singlu setkali zcela rozdílní umělci, nebo spolu sousedily skladby z rozdílných alb, než jak by bývaly byly vydány. To se dělalo především kvůli Jukeboxům, jedna deska se dvěma hity vydělala víc peněz, nebo představila umělce širšímu okruhu posluchačů. Např. Kraftwerk vydal v roce 1981 svůj nový singl „Computer Love“ společně se skladbou „The Model“ z předešlého alba „The Man Machine“ z roku 1978, ovšem v té době začal v Británii kralovat synthpop a singl byl pro tyto účely znovu vydán s prohozeným pořadím skladeb a zkraje roku 1982 obsadila skladba „The Model“ první místo britského singlového žebříčku.

Double A-side

Double A-side je termín, který se používá u singlů, kde jsou obě strany označeny písmenem „A“, neobsahují žádné „béčko“ co do označení nebo významu.  Jde o záměr vydavatele (např. singl „Blasphemous Rumours/Somebody“ od Depeche Mode), ale často bývá zaměňován se singlem, jehož obě strany se staly hity. V pozdních padesátých a raných šedesátých letech vydávali umělci jako byl Elvis Presley, The Everly Brothers, Fats Domino a jiní singly, kterým se dostalo takové rotace v rádiích, že byl zcela smazán rozdíl mezi stranou A a B. Elvisův „Hound Dog“ z roku 1956 byl béčkem singlu „Don’t Be Cruel“, ale stal se stejně velkým hitem jako „áčko“. V pozdějších reedicích už byl zařazen do kategorie „Double A-sided“. Ve Velké Británii přineslo označení v této kategorii umístění v žebříčku oběma skladbám. Nejprodávanějším singlem se dvěma A stranami se stal hit kapely Wings „Mull of Kintyre/Girl‘ School“, kterého se prodalo přes dva miliony kopií, a stal se zároveň vánočním hitem roku 1977. Dalším byla reedice Queenovského singlu „Bohemian Rhapsody/These Are the Days of Our Lives“ z roku 1991. Nirvana vydala v roce 1993 singl se dvěma A stranami „All Apologies/Rape Me“ a obě skladby jsou zaznamenány jako hity v britském singlovém žebříčku.

Queen vydali svůj „oboustranný“ singl „Killer Queen/Flick of the Wrist“ roku 1974 a zatímco se z prvně jmenované skladby stal masivní hit, druhá zcela zapadla. O tři roky později vydává kapela singl „We Are The Champions“ se skladbou „We Will Rock You“ jako béčko na druhé straně a obě se staly velkými hity. V roce 1978 vydávají „oboustranný“ singl „Fat Bottomed Girls/Bicycle Race“ a obě se stávají hitem.  Příležitostně (a především ve Spojených státech) byly vydávány „oboustranné“ singly se zaměřením na různé trhy. Dolly Parton vydala řadu singlů, jejichž první strana míří do popu a druhá do country, stejně jako Bee Gees.

Double B-side

Na vinylovém singlu byly skladby „oboustranného“ singlu na každé ze stran, zatímco označení „double B-side“ znamená, že na druhé straně singlu jsou dvě skladby. Tyto singly byly představeny v roce 1970 a postupně se pro ně vžilo označení „maxi singly“, ačkoli dnes toto označení zahrnuje víc formátů. Tyto singly nebylo možné zahrnout do kategorie EP, protože toto označení platilo pro čtyři písně na „45“. Občas se takto nadneseně označují singly, o jejichž umělecké kvalitě není autor výroku pevně přesvědčen. (např. „Jack Rabbit/Whenever You’re Ready“ od Eltona Johna).

Jako „singl s dvojitým béčkem“ je známý singl Genesis „Many Too Many“ z roku 1978, který obsahuje dvě béčka „The Day The Light Went Out“ a „Vancouver“, které se nevešly na album „And The There Were Three“ a k tomuto singlu nevyšel ani žádný dvanáctipalcový ekvivalent. Stejně tak vydal roku 1980 Paul McCartney singl „Coming Up“, zatímco na druhé straně bylo živé provedení písně a instrumentálka „Lunchbox/Odd Sox“.  U2 na singlech z desky „The Joshua Tree“ z roku 1987 představili na B-stranách pokaždé po dvou skladbách, přičemž tato strana byla lisována na 33 1/3 otáček, kdežto verze pro Jukebox obsahovala jenom jednu skladbu, aby ji bylo možné přehrát na 45 otáček.  Rolling Stones vydávají „Brown Sugar“ z alba „Sticky Fingers“ v květnu 1971 a zatímco Americký singl obsahuje pouze skladbu „Bitch“ na straně B, britské vydání přidává jako „druhé béčko“ živou verzi Chuck Berryho klasiky „Let It Rock“. Aby to nebylo jednoduché tak třeba Erasure vydávají v roce 1994 singl „Run To The Sun“ na jehož druhé straně je skvostné béčko „The Tenderest Moments“ a remix úvodní skladby od The Beatmasters, strana B je na 33 1/3 otáček, singl obsahuje bonusový plakát, je vyveden ve žluté barvě, ale parametry „dvojitého béčka“ nesplňuje, protože obsahuje remix a jde tudíž o sedmipalcový maxi-singl .

Humorné interpretace

Koncept B-stran se stal také známým proto, že řada umělců vydala různé parodie.  Stutter Rap parodické kapely Morris Minor označuje druhou stranu singlu jako „další nudná strana“. Umělec označující se jako Napoleon XIV vydal singl „They’re Coming to Me Away Ha-Haaa!“ s béčkem „!aaaH-aH, yawA eM ekaT oT gnimoC er’yerT“ a umělcovým označením „noelopaN VIX“. Kaiser Chiefs na druhé straně sedmipalcového singlu „You Can Have It All“ umístili ticho.  Pulp na singl „Bad Cover Version“ umisťují coververze svých raných písní od Nicka Cavea a Roisin Murphy.

B/W

Označení B/W znamená zkratku termínu „backed with“ nebo příležitostně „bundled with“ aby už v názvu představilo druhou stranu. Označení c/w znamená „combined with“, „coupled with“.

…jako dítko téměř post-vinylové, kazetové a ranně-cédéčkové (začátek devadesátých let) jsem byl o klasická „béčka“ ochuzen, začala mě zajímat v podstatě až v okamžiku, když jsem se stal fanouškem kapely Depeche Mode a na domácí „mix-tape“ jsem objevil skladbu Dangerous, kterou jsem neznal z alba. Na dotaz: „Co to je?“ mi kamarád odpověděl, že mu ségra řekla, že „…kluci ve škole říkali, že je to béčko singlu, kterej vyšel jen v Americe a on ho samozřejmě má, protože má tetu v Německu“.  (Ve skutečnosti ten singl vyšel po celém světě na vinylovém sedmipalci, dvanáctipalci a rozšířeném dvanáctipalci, na kazetě i cédéčkách a navíc obsahoval spoustu povedených remixů, které jsem rozvinul minule)

Pak jsem začal postupně shánět singly s remixy a béčky a postupně pronikl do tajemství diskografie i dalších kapel a začal se v tom trochu orientovat. Vždy jsem se na béčka těšil, protože sice to nebyly skladby do hitparád, ale já vždy hity a hitparádami opovrhoval (dokonce často sním o tom, že si založím radiovou stanici vysílající „béčka a žádné hity“) a béčka pro mě byly určitým klenotem, který je třeba hledat, střežit a pečovat o něj asi i z toho důvodu, že fandím outsiderům.

Tím bych pro dnešek skončil, máte někdo z vás také nějaké oblíbená béčka? Sem s nimi, ať se nám neztratí….

Krize v hudbě? Kdepak, úspory především!

Od roku 2008 jsme si pomalu, ale jistě všichni zvykli na neustále skloňované slovo krize, až jsme se s tím "tak nějak smířili", ale před malou chvilkou (výjimečně ve sprše a ne jinde) mě napadlo, že krize dospěla i do soudobé hudby. Coby příslušník generace tzv. "Husákových dětí" stárnu a začínám nechápat dění v hudebním showbusinessu a až teď jsem na to přišel.
Pořád si říkám, jaký je úpadek kapel, kde jsou ti kluci s kytarami na zádech, co pendlují a křižují napříč všemi těmi tříbarevnými linkami metra do těch zaplivaných sklepů, garáží, krcálků či sálů? To už se dnes někdo neobtěžuje provozovat skutečnou, fyzickou hudbu tím, že svým tělem přinutí jakýkoli objekt vydávat chvění, v tomto případě zvuk? To je to každému fuk? Je to moc namáhavé? Není to instantní, okamžitý úspěch? Vždyť co fanynek a groupies mívali kytaristé a bubeníci, zatímco basáci s klávesáky uklízeli a nakládali aparáty? To už se teď jenom sampluje, groovuje, lepí se smyčky a patterny "na noťasu ve Frujtině" a producent producentu (protože každý s notebookem je prodecent a kapely jsou projekty) navzájem "fjůčuringuje?" Proč se nezpívá? Protože se dnes všechno cítí... Kde jsou melodie? "Hele, broukni mi nějakou tu novou, "auto-tunovou"....
Mít kapelu je drahý špás, musíte organizovat aby se skupina lidí v počtu X  dostavila v čas Č na místo M a víc lidí spotřebuje prachy, KáČé. Zato producentské stáje jsou plné plnokrevníků, braunů, ryzáků, valachů a ztepilých grošáků nakoupených na pěveckých soutěží, kde se jim ve studiu vytvoří univerzální základ, na něj se pracně poslepuje zpěv, koníci se v nahrávkách navzájem "zfjůčuringujou" a mládež má co poslouchat. Je to levné, rychlé, praktické, povrchní - soudobé. No nemám pravdu?

Vraťte nám zpátky záložky!

To si toho nevšiml nikdo jiný než já? Vytratily se pomalu a nenápadně, avšak nikdo si toho nevšímal...a tu náhle: jedu metrem, konečná stanice avizovaná skřípěním soupravy mě vytrhla od napínavé stránky a tu jsem si to s hrůzou uvědomil - kam se poděly záložky v knihách?!
Tenký barevný proužek látky se svou jednoduchou genialitou přesně označil stránku, kde jsem ve čtení skončil a kde můžu opět plynule začít. Jak jednoduché....začal jsem přemýšlet.
Co komu záložky udělaly, že musely z knih zmizet? Vytlačila je lobby výrobců přiblblých a předražených, "rádobyvtipných" záložek, které nabízejí v knihkupectví? Nevyšla snad směrnice o nedostačující hygienické úrovni toho kousku provázku a proto ho Brusel nemilosrdně zařízl? Komu proboha ten jeden (v případě luxusních knih dokonce dva) proužek látky vadil a kam zmizel? Byl umlčen, zavřen, odsouzen či odstřižen??? Neskrývá snad někdo nelegálně uprchlou záložku, jenž by nám podala kruté a drsné svědectví o osudu této kdysi praktické maličkosti?????
Kvůli tomu chodím po antikvariátech, sháním staré, moderním i hygienickým normám zcela nevyhovující, ale záložkou opatřené knihy, které mi umožní při četbě v hromadném prostředku v případě nutnosti přerušení jízdy znenadání založit záložkou prostor mezi dvěma rozečtenými stranami, v místě, kde jsem s četbou momentálně skončil a nemusel si tak marně pamatovat a rozpomínat se na číslo stránky, kde jsem asi s četbou skončil.
Vidím to tak jenom já? Kdo se ke mě přidá? Je vás víc? Založíme spolu nadační fond na podporu a navrácení záložek zpátky do knih? Přemýšlejte o tom....

Náhled do dimenze věčnosti z okna autobusu č. 174

Jel jsem dneska autobusem a zase po delší době vysvitlo sluníčko, modrá obloha, všechno kvete, záhonky jsou barevné a upravené, čas polední - čas obědní, sedím v buse, kde to jemně drncá až do pololimbu, v uších Lasicův swing a najednou ... mělo všechno smysl, moudré oči naproti sedící stařeny i zasněný pohled mladé blondýnky viděl přesně to co já:

"Teda Bože/přírodo, to je přeci nádhera - Díky za tak krásný den!"

Kolik jich ještě zbývá stařeně, mě i té holčině? To nikdo neví, ale být tady v tento okamžik stálo za to! Kdysi jsem do nějakého dotazníku napsal, že se nestačím divit a že jsem rád udivován takovými nevšedními všednostmi a když se člověk rozhlédne kolem, tak si právě všímá takových drobných zázraků, kterými je fascinován.....

"Hele, tak už dost ty kecko, koukej jít něco dělat!"

"Hmmmm, tak jo...."

Hele, tak to taky zkusím, když už každý blogguje.

O čem si chceš povídat? No já nevím, ale teď si vlastně zahájil diskusi mezi sebou a sebou, teda tebou a mnou, ale copak na tom záleží? Co bys mi chtěl říct? Že si připadáš jako magor Rimmer, který si stvořil ještě jednoho Rimmera, aby si mohl popovídat s někým na úrovni?
Mají se v každé větě tohoto virtuálního rozhovoru dělat uvozovky "přímé řeči"? "Já nevim...."
Jak jde psaní diplomky? Dík za optání, to je jako "Jak se ti stárne?" - na hovno.
Hele a co sbírka desek? ;-) No to už je lepší, pomalounku se rozrůstá, občas si připadám jak Glum - "Mí milááášci!" Jen jsem akorát uvažoval, že nechápu ty magory, co si koupí desku, nechají ji zatavenou, nikdy jí nerozbalí a mají to jako spekulativní záležitost a říkají si - to se jednou za velký prachy prodá! Pak natáhnou brka, pozůstalí to odnesou do antikvariátu, zkušený "bazarník" jim dá pár pětek a pěkně se v klidu podívá na internet, kolik se na tom dá trhnout.
Ať si trhnou, židáci (to nemíním nikterak rasisticky, spíš povahově). No jo, já to tak nemyslel....takovejch sou plný dějiny.

Hele a co muzika? No teď momentálně nijak, každej dělá co může, ale muzika to neni. Hele a cos mi to říkal včera...no já nevim, jestli se to sem hodí. No jen jsem glosoval současné hudební dění. Si pusť MTV nebo jak se to teď jmenuje. Samej rapper feat. nějaká buchta nebo opačně - podívej, co ti paznehti udělali s muzikou - všichni se tam hladěj, hekaj, vzdychaj, bokama kroutí jak při těžký zácpě. No muzika se stala dostupnější, no....A právě to proto tak vypadá, dneska jí může dělat kdejakej polointeligentní blb s notebookem... Hmm, koukám že jsi dneska číše plná optimismu. Tak já se stavím jindy....